Já od vždycky měla takovou tvořivou povahu. Vlastně v tom vidím jeden z hlavních smyslů, ten proces vzniku, to úžasné flow, než je to hotové a pak radost (nebo taky často i zklamání) z finálního „produktu“. Jako malá jsem hodně kreslila, malovala, stříhala, lepila a taky jsem si hned všechno, co se mi líbilo, schovávala. Taky si vzpomínám, jak jsem jako dítě lezla dědovi na chatě do dílničky a kradla mu tam hřebíky a prkýnka a pak se z nich snažila něco stlouct.
Co si vzpomínám, byla to hlavně máma, kdo mi byl obrovskou inspirací, protože často sedávala za starým Lucznikem a hrkala a hrkala a já si hrála se zbytky nití v červené plastové popelničce a se zbytky látek a navrhovala si z nich kousky pro Barbieny.
Když jsem dospěla, chvíli mi trvalo si zase uvědomit, v čem vidím smysl existence, ale jak přicházely postupně děti, nějak to ve mně zase přišlo k sobě. Tvoříme hodně i spolu, třeba přáníčka nebo drobné dárky, potom je i důmyslně balíme do toho, co máme zrovna doma. Trvá to sice déle, sebere to více „energie“ a některé mámy mi k tomu říkají, že očividně nemám co dělat, když dokážu vymýšlet takové krávoviny. A já jim na to odpovídám, že to je pro mě právě ten smysl – vytvořit něco vlastní energií a vlastníma rukama a ještě do toho zapojovat děti, tedy trávit u toho čas s nimi a jít jim příkladem, aby věděly, že ne pro všechno se musí chodit do obchodu. Tuhle, když šla dcera na oslavu narozenin kamarádky, přidaly jsme k dárku vlastnoručně zasazený rýmovník s přáníčkem. A to mě baví.
Poměrně hodně šiju, první věc, co jsem kdy splácala na šicím stroji, a byl to přesně ten mamčin, byla osuška s kapucou pro prvního syna (používáme ji dodnes). Tenkrát mi přišlo rozumné koupit velkou osušku a udělat si ji podle sebe. Už je to deset let a moje šicí schopnosti se poměrně vytříbily a stále se tříbí. Momentálně mě nejvíc baví čepice, nákrčníky, legíny a nejenže mě baví, ono je to i potřeba. Nemám ráda složitosti, ale zjistila jsem, že dokážu vytvořit i hnízdo pro mimino nebo podložky do kočáru.
Baví mě celý ten tvůrčí proces od nápadu přes možnosti a plánování realizace až po samotný akt tvorby – šití, stříhání, motání, lepení…záleží, co si zrovna navymýšlím. Jednou jsem u večerního uspávání v myšlenkách vytvořila střihy na první kožené capky, co jsem ušila své tehdy roční dcerce. Nebaví mě jen něco převzít a vytvořit podle předlohy, návodu. Musím to od počátku mít ve vlastních rukou sama a vymyslet si vlastní postup. A úplně nejlepší je pocit, že nebylo nic a teď tu přede mnou něco nového skutečně JE. Vždycky si vzpomenu na svoji profesorku matematiky z gymplu, jak nám říkala, že po učení v naší třídě si musí doma umýt okna, aby hned viděla výsledek. A to je přesně ono. Miluju, že mi to vzniká přímo pod rukama a že ta práce je hned (no, někdy to i trochu trvá, ale o to déle se na to těším) vidět.
Psaní je pro mě samozřejmě taky tvůrčí proces a miluju ho ze všeho nejvíc, i když ráda ty činnosti střídám. Realizuji se na tolika frontách, že někdy sama nevím, kam dřív skočit. Kromě milovaného psaní a šití, se snažím poslední roky například o pěstování pokojových rostlin – dřív u nás téměř všechny zahynuly, ale teď s postupem věku, jsem se konečně domácí zeleň naučila opečovávat a dělá mi docela radost. Nedávno jsme s dcerou zasadily pecky od citrónu a nestačily se divit, jakou máme z nich krásnou rostlinu. Několikrát do roka umotám nějaký věnec na dveře a někdy něco z macram provázku, třeba obří lapač snů a někdy si vymyslím například vlastní dřevěný jídelní set. A někdy mě napadne něco úplně unikátního, co vyžaduje spoustu zařizování a není jasný výsledek. Jako když mě před víc jak rokem oslovila moje švagrová, abych jí vyrobila lustr a že je jí jedno, jak to udělám, ale určitě ho potřebuje mít. Fakt záleží, co mě (nebo švagrovou) zrovna napadne, každopádně všechny tyhle tvůrčí procesy považuju za pro mě smysluplnou, očistnou a seberealizační činnost. A přijde mi dost důležité se alespoň takhle bavit a realizovat, protože jinak by se můj život mohl odehrávat opravdu jenom v kuchyni a koši s prádlem. A to by mi už fakt úplně hráblo.
Poslední týdny se vrhám střemhlav do největšího projektu, co jsem si zatím vymyslela a pomalu z toho flow ani nejím, nespím…