Kdo jsem já, Kateřina? Moje děti by o mně řekly, že jsem nejlepší maminka na světě. Přátelé zase, že jsem až moc hodná a někdy zbytečně upřímná k druhým, ale málo k sobě.
Human Design o mně říká, že jsem Projektující typ:
Projektoři jsou věční studenti, kteří se dívají na život z vnějšku. Sledují druhé lidi a okolní svět, ve snaze pochopit co se zde odehrává. Dokáží dobře „vidět“ druhé lidi a nahlédnout do jejich podstaty. Z toho pochází jejich schopnost vést (často i dobře položenou otázkou). Lidé v jejich životě jsou pro ně naprosto určující. Způsob, jakým Projektoři vedou druhé, krásně vystihuje citát od Antoine de Saint- Exuperyho: „Chceš-li postavit loď, nesvolávej muže, aby se vydali kácet stromy, nedávej rozkazy a nerozděluj práci. Nauč je spíše touze po vzdálených a nekonečných mořích.“
zdroj: Jakub Střítezský, Human Design
Kdo jsem já podle mě? Myslím, že jsem divně dobrá. Moc mě nezajímá materiální svět, přesto cítím vděčnost za materiální komfort, který v životě mám. Hodnoty mám poskládané asi trochu jinak, než je úplně běžné. Dlouhé roky už se obklopuji lidmi, kteří to mají podobně a díky tomu si už nepřipadám divná.
Trvám si na tom, že nejdůležitější je být v souladu sama se sebou a pořád se snažit o harmonii a klid. S harmonií a klidem pak může přijít do života hojnost a radost. Podobné přitahuje podobné…
Podívej se na mě, copak já ti můžu něco radit? Kdo jsem a chci Vám radit? aneb můj životní příběh:
Jsem žena mnoha hlubokých zkušeností. Byla jsem vdaná, měla děti, zažila vyhoření v rodičovství, nevěru v partnerství, mnoho rozchodů a životních zklamání, rozvod, nedávno moje psychoterapeutka došla k závěru, že je můj mozek ADHD neurodivergentní, ve třiceti šesti letech jsem zjistila, že mám v těle velké trauma a každá milostná pletka mi ho znovu otevírá. V posledních dvou letech mě kamarádky tolikrát seškrabovaly z podlahy, že jsem sama začala uvažovat o medikaci, abych si ulevila. A neukazovala dětem mou vlastní temnotu.
A víš co? Vždycky, úplně vždycky se poskládám. Ne jen tak nějak, ale lépe. Každý zlom, každý mentální breakdown, mě posouvá, a já z něho vylezu o dost silnější a moudřejší, připravená na další zkušenosti.
Nezměnila bych ani jedinou drobnost ve svém životě, všechno je přesně tam, kde to má být.
Naučila jsem se:
– přijímat a pouštět negativní emoce,
– odpouštět sama sobě a tím pádem i okolí,
– pouštět kontrolu.
Vyrovnala jsem se s manželovou novou životní partnerkou, žijeme v míru – kvůli našim dětem – a není to málo, jsem hrdá na sebe, i na něho, na nás všechny.
Sebe v té situaci vidím jako pevný bod, který se musel mnohokrát rozložit na součástky a přeskládat, ale který teď poskytuje oporu mnoha dalším.
Každá ta negativní zkušenost vedla ke změně nějaké mé oblasti života. Skoro pokaždé jsem musela stavět nové osobní hranice, učit se znovu pouštět kontrolu nad situacemi a uvolňovat se do důvěry, že všechno je na správném místě. Když jsem se nedávno dozvěděla o svém ADHD, první jsem měla šok a hrůzu a bála se, co dalšího mi na to nasedne, ale postupem měsíců se mi strašně ulevilo. Mění se pomalu i moje vnitřní dění, jsem k sobě mnohem chápavější a čím dál tím méně překračuju svoje hranice. Stejně tak, když mi po mnoha stejných zkušenostech došlo, že bolest, kterou cítím pokaždé při opuštění mužem, je regulérní trauma. Které se zabydlelo v mém těle už hodně dávno a nesouvisí tolik s tím, co se mi děje právě teď. Konečně jsem ho přijala jako součást sebe, dala mu v mém těle prostor, procítila jsem vědomě bolest a nechala ji projít. Všechny ty zkušenosti mě dovedly až sem, do mého současného já, nikdy jsem se nemedikovala, mám mnoho kompenzačních návyků a mým dlouhodobým cílem je využít silné stránky a umět pracovat s těmi slabými.
Moje děti jsou mými parťáky na cestě a viděly mnoho mých pádů, stejně tak jako mnoho mých radostných chvil, takových, kdy jsem stoprocentně sama sebou a spokojená a sklízím plody své práce. U všeho jsou se mnou a věřím, že se nebudou bát svých vlastních emocí a prožitků. Věřím, že se tím učí užívat si život se vším, co do něho patří, naplno.
Už před časem mi bylo třicet pět a mám mnoho životních rolí, ve kterých si tak plavu…, a někdy se i topím.
máma
Jednou z nejvýraznějších rolí je už mnoho let mateřská, jsem máma čtyř báječných dětí. Snažím se být svým dětem průvodcem po světě. Mám dva syny a dvě dcery, každý z nich mi zrcadlí jiné mé stíny. Někdy je nám spolu skvěle a někdy v tom všichni plaveme nebo se topíme. Jeden dospělák versus čtyři nezletilí, to je bez příkras mazec.
žena
Jsem především žena a permanentně se snažím zachovat si i mezi dětmi mou vlastní integritu.
Mezi mé trvalé zájmy patří:
- literatura,
- saunování,
- tanec,
- jóga,
- někdy oprašuji svůj krasobruslařský um.
- Jde mi i sledování déčkových romantických filmů.
- Ráda bloumám ve městě nebo v přírodě.
- Miluji cestování, cestuji sama, i s dětmi.
- Ještě raději se věnuji svým duševním pochodům, můj kýžený cíl je dlouhodobý vnitřní klid, ze kterého mě nevytrhne žádný muž, ani nespolupracující děti.
Je to proces a cesta, na které mi moc pomáhají znalosti a zkušenosti z kurzu transformační psychologie a z výcviku mindfulness.
průvodkyně
Absolvovala jsem certifikovaný kurz Terapeut Psycho-Energetické Transformace®Kouč u Mgr. Bc. Barbory Studené. Na této metodě mám ráda spirituální přesah. Techniky jsou aplikovatelné i v domácím prostředí a práci se sebou samým se meze nekladou.
Jsem frekventantkou certifikovaného výcviku Mindfulness. Práce s tělem a všímavou pozorností zásadně rozšířila moje obzory.
Spojuji znalosti z obou těchto oborů a nabízím klientům možnosti dle jejich preferencí.
Více o možnostech spolupráce zde.
pisatelka
Odjakživa si třídím (a tříbím) myšlenky psaným slovem, má další role, (s)pis(ov)atelka. Psané slovo je mým komunikačním médiem. Pomáhá mi ventilovat emoce a analyzovat situace. Vydala jsem knihu mnohamámy – potřebovala jsem totiž zjistit, jak mám přežít ve své velké rodině, nezbláznit se z toho a ještě zvládnout vychovat své děti.
Doufám, že v ní najdou inspiraci i další rodiče.
KONTAKTY
instagram: katerina.such
instagram: mnoha_mamy
kateinabendov@gmail.com
fotocredit: annaz_rana