Ve vztahu dvou jsou jen zbytečný, otravný hmyz. K čemu je vůbec taková moucha, mami, zeptala se mě dcera. Bez váhání jsem odpověděla, že k ničemu. A hned po vyřčení mi došlo, že mouchy kladou svá vejce do rozkládajících se organizmů, jejich larvy a červi postupně všechno vyžerou, až nezbude nic, maximálně jen obnažené kosti.
Stejně jako milenky ve vztahu. Přijdou si, nezvány, neskutečně bzučí a silně otravují život. Jen vzít plácačku a rychle to s nimi skoncovat, až se rozplácnou a vnitřnosti jim vyletí z těla. S milenkami to tak snadné bohužel není. Kdyby bylo, bylo by na světě nejspíš více původních rodin pospolu.
Tahle analogie mě nenapadla náhodně. V celém domě máme na oknech sítě. Přesto se mi jedna otravná obrovská masařka dostala do domu a celý večer mě prudila svou přítomností úplně stejně jako milenka na telefonu mého muže. Celý večer mi nedala klidu a já napjatě seděla s plácačkou v ruce připravená zaútočit. Byla to ale velká moucha, létala tak rychle, že jsem ji nikdy nestihla plácnout. Ráno jsem ji našla uvězněnou v koupelně, zavřela jsem dveře a řekla jsem si, že jestli se mi ji podaří v tom prostoru zabít (a to máme dost velkou koupelnu), tak milenka odejde stejně jako ta moucha a její existence v mém životě prostě skončí stejně jako život té mouchy. Povedlo se mi to, její tělo jsem spláchla do záchodu. Oddychla jsem si a ukonejšila touhle náhodou svůj už vyšinutý mozek. Vyšla jsem klidně a vítězoslavně z koupelny připravovat dětem snídani a když jsem se po půl hodině do koupelny vrátila seděla na okně druhá taková moucha. Jako by mi osud chtěl ukázat, že to fakt nebude tak snadné. A měl pravdu. Druhou mouchu jsem zneškodnila stejně chladnokrevně a odhodlaně jako její první společnici, přestože mi není jasné, kudy se do té koupelny dostala. Vzala jsem to jako svou zkoušku, jestli mám fakt výdrž a zvládnu to. Zvládla.
Milenka se ale drží zuby nehty dál a každý den klade svá vejce do našeho rozkládajícího se vztahu, který je momentálně opravdu odsouzen k zániku až na kost.
